Investujte svoje prostředky do zážitků spíš než do věcí. Tahle mantra může znít jako klasický klišé, kterých jsou dnes plný motivační stránky a seznamy na téma “jak na spokojenější život” napříč celýma internetama, já si ale myslím, že zrovna v tomhle je veliká porce životní pravdy. Věci jsou břemeno, věci zatěžujou a ztrácí se, rozbíjí se a jsou nahrazovaný novějšíma, lepšíma věcma. Naproti tomu: zážitky a vzpomínky vám už nic na světě nevezme…. tedy až na případný zapomínací/neurodegenerativní onemocnění ve stáří - a v takový chvilce už to člově stejně moc trápit nebude. No, uznávám, že tohle byl na úvod možná až kapku moc černý humor. V každém případě, když je člověk na Erasmu ve Finsku, cestování je, nehledě na mantru výše, téměř povinností - pokud to tedy má rozumně daleko k jižnímu pobřeží, první destinace, kam s nejvyšší pravděpodobností zamíří, je estonské hlavní město Tallinn. Vztah mezi finy a jejich sousedy napříč přes Finský záliv je velice specifický a právě Tallinn má v srdcích všech obyvatel jižního Finska speciální místo v srdci - o tom ale více až za chvíli.
Info
Napřed několik technických informací pro případné další cestovatele: Nejlevnějším (a patrně i nejefek tivnějším) způsobem, jak se dostat (nejen) z Tampere do Tallinnu je:
- vzít Onnibus (koupený s dostatečným předstihem přes internet = nižší ceny) do Helsinek,
- z Helsinek vzít trajekt,
- pokochat se krásami estonské metropole a stejnou cestou se přes druhý a první bod vrátit zpět.
Loď je zde naprosto jasnou volbou jednak díky cenám, ale také díky zážitku (připlout do nového města lodí prostě má něco do sebe) a díky možnosti vzít si s sebou velká zavazadla (budou potřeba, uvidíte později). Přes záliv zde jezdí hned několik společností: Viking Lines, Silja Tallink, Linda Line, avšak pouze jeden dopravce (Eckerö) nabízí jednodenní výlety tam i zpět již od skvělých 19 Euro celkem. Nutnou podmínkou je tedy nastoupit na loď v obou směrech v jediný den - pokud vám to (stejně jako nám) stačí, dá se touto akcí od Eckerö cena celého výletu krásně srazit dolů.
Protože méně utracených peněz za výlet rovná se více výletů za stejný obnos, bez váhání jsme dva týdny dopředu koupili lístky od Eckerö Line (pozor, pátky a soboty je vždy o něco dražší, my jeli v neděli za 19 Euro každý), což znamenalo 8:30 odjezd z Helsinek do Tallinu a 18:45 odjezd z Tallinu zpět domů. Cesta lodí trvá přesně dvě a půl hodiny a ve městě nám tak zbylo něco kolem osmi hodin, ideální daytrip. Trochu horší bylo, že jediná možnost, jak stihnout loď z Helsinek v půl deváté ráno, bylo chytit první ranní spoj z Tampere, který od nás (naštěstí kousek od místa, kde bydlíme) vyjížděl ve 04:10 ráno. Podobně jsme museli vzít poslední večerní spoj po návratu do Finska a domů jsme tak dorazili v půl druhé ráno. V podstatě tak celý výlet trvalo něco málo pod 24 hodin. :)
Den D
Vstávání ve 3:30 rozhodně není něco, co bych zaváděl do své běžné rutiny, když jde ale o poznávání nových končin, člověk z něj má téměř i radost. Všechny naše předchozí modlitby k severským bohům počasí (nákup lístků předem a 14 dní sledování předpovědí dělá svoje) byly vyslyšeny a z Hervanty jsme tak vyráželi pod rouškou noci, avšak s hvězdami nad hlavou. Dvě hodinky cesty do hlavního města znamenají dvě hodinky spánku k dobru - následně nás čekala cca hodinka chůze rozespalými Helsinkami k západnímu terminálu (pokud se chystáte na podobný výlet, vždy si dvakrát zkontrolujte, z které strany města vaše loď odjíždí!), kde se již pomalu scházeli všichni naši spolucestující. Okamžitě nám padla do oka výzbroj, kterou mělo sebou spoustu lidí: kárky, tašky na kolečkách, kufry a další podobná zařízení využívající kol na snažší přesun těžkých vah. Spaní na lodi bylo podle lodního řádu zakázáno, ale to nezabránilo nám ani několika dalším batužkářům dopřát si ještě hodinku sladké nevědomosti na měkkých, koženkových sedačkách po celé lodi. Jako lusknutím prstů jsme se tak ocitnuli v Estonsku.
Tallinn!
Pokud do města přijedete lodí, s nejvyšší pravděpodobnosí bude první zajímavostí, na kterou narazíte, obrovské betonové cosi, co nejblíže připomíná jakýsi veliký, monumentální, schodovitý památník sovětské architektuře. Ačkoliv se celá historie Estonska a sousedního Ruska nesla v duchu vzájemné nevraživosti, tato budova by zde dnes bez pomoci Ruska nestála. Zábavní komplex Linnahall (původně Leninův palác kultury a sportu) byl postaven během konání olympijských her v Moskvě v roce 1980, neboť Moskva neměla dostatečně velkou vodní plochu na konání jachtařských závodů a ty se tedy konaly právě v Tallinu. Původně se podle všeho uvnitř komplexu konaly konzerty a další kulturní akce, dnes je ale celá budova zašla zubem času - trsy trávy bují z každého kousku betonu a street artoví umělci se zde projevili ve všech svých podobách. Vchody do budovy jsou zamřížované (kvůli bezdomovcům) a zaházené odpadky. I přes to, že je komplex podle spousty měřítek bez debat ošklivý, má rozhodně své kouzlo + nabízí hezké výhledy na pobřeží i na část centra.
Chvilku se zde kocháme a poté vyrážíme dál k centru. Jako první narážíme na Chrám sv. Olafa, z jehož střechy je krásný výhled na centrum města. Samotný výstup do věže je ale přímo rekordně úzký - několikrát se tedy protahujeme kolem lidí, kteří jdou v opačném směru, a u toho vše nahlas komentujeme, takže nás po chvilce česky zdraví další turisté z naší rodné země. Fotka je vždycky lepší než slova, zde je fotka centra právě z věže chrámu. :)
Pravděpodobně nejvýraznější památkou z Tallinnu (je vidět i na fotce v dálce) je Chrám svatého Alexandra Nevského, patřící ruské pravoslavné církvi - tedy alespoň mně se líbil snad nejvíce.
Centrum města má také poměrně působivé opevnění, které je díky své velikosti a zachovalosti na seznamy UNESCO. Mým favoritem z celého komplexu zdí je věž s výborným názvem Kiek in de Kök, což v překladu znamená “nakouknutí do kuchyně” - věž byla totiž v době postavení tak vysoká, že stráže, které na ní hlídkovaly, vtípkovaly o tom, že vidí na hospodyně v kuchyních po celém městě.
Samozřejmě, nejen historické památky přitahují návštěvníky. Z foodtourismu se stává jeden z hnacích motorů současného cestování a svým způsobem jsme k tomu přispěli i my - od ostatních lidí z Tampere jsme se totiž doslechli, že v Tallinnu je výborná palačinkárna jménem Kompressor, s velkými a chutnými porcemi za pár eur, tak velkými, že se téměř ani nedají sníst (výzva!). Když jsme tedy nakonec k palačinkárně dorazili (chuťové pohárky již předem naladěny na dobroty), zjistili jsme, že je celý podnik čerstvě v rekonstrukci, a tedy zavřený. Sakra!
Nakonec ale, jak už to tak bývá, je vše špatné i pro něco dobré, a nás nakonec kroky (respektive Foursquare) zavedly do malinkaté taverničky Ill Draakon přímo v budově staré radnice, která nejen že byla naprosto skvěle středověká, ale nabízela losí polévku (vynikající!), losí pečivové taštičky a pár dalších dobrot, vše za velmi rozumné ceny (obsluha se všech cen domáhala “v penězích”, takže polévka stála “dvě peníze” a žebra “osm peněz”). Bohužel, světelnost mého současného objektivu není z nejlepších, takže fotky interiéru mám trochu rozmazané - ale mám je!
Tallinn nás nakonec moc příjemně překvapil. Ačkoliv je všude (a hlavně mimo centrum) cítit poměrně výrazně vliv sousedního Ruska, město má velmi příjemnou atmosféru a moc hezká místa - za zmínku tak dále stojí určitě třeba Náměstí svobody (kde jsme nafotili spoustu fotek) a další místa, která jsme ani nenavštívili - hlavně estonské Festival Grounds, místo, kde se konaly masové demonstrace doprovázeny nočním zpěvem národních písních, jeden z klíčových kroků, které vedly k zisku nezávislosti Estonska na Rusku. Dodnes se zde každých pět let jako připomenutí koná obrovský Song Festival, kde vystupuje až 30 000-člený sbor pro až 100 000 návštěvníků. Další se bude konat v červnu 2019, takže když tou dobou nebudete mít nic v plánu… :)
Alko
Patrně největší dojem v nás ale nakonec zanechalo něco, u čeho jsme to vůbec nečekali. Naprostou náhodou jsme totiž během cesty na loď zabrousili do tajemného obchůdku Regalia, z kterého se vyklubal Obchod s alkoholem. To velké O není náhoda, tohle bylo totiž spíše království alkoholu. Malý obchůdek plný vysokých regálů, ve kterých byly, ano, správně!, lahve se vším možným alkoholem. A přes celý obchod fronta, hlavně (finských) studentů. O tom, že finové jezdí do Estonska pro alkohol jsme tak nějak tušili, ale až v danou chvíli jsme opravdu docenili proč. Alkohol zde totiž byl, ve srovnání s Finskem, opravdu hódně levný. Ačkoliv jsme to původně neměli v plánu (vtípkovali jsme, že budeme první studenti, kteří se vrátí z Tallinnu bez jediné flašky), nakonec jsme prostě nemohli jen tak odejít a nic si nekoupit.
Koupili jsme si tedy alespoň flašku vína a flašku cideru (z kterého se vyklubalo to nejodpornější pití, jaké jsem kdy potkal) a každá z těchto věcí stála 2,5 Euro (ve Finsku nejde flaška vína pod deset). Když jsme se tedy později vraceli lodi a viděli jsme kárky plné vyskládaných krabic plechovek, cinkající batohy a naduté krosny, kufry, které jejich majitelé nemohli unést, poprvé na nás dopadlo, co to doopravdy znamená, když si Finové jezdí pro alkohol do Estonska. Markét u nějaké starší paní zahlédla nákupní seznam, kde na první místě bylo odškrtnuto “10l vodka” a já zas viděl asi pětiletého chlapečka s malým batůžkem, u kterého mám podezření, že v batůžku byla něco velmi podobného plechovce.
Tohle všechno není jen záležitost studentů a bláznů. Celé rodiny si udělaly výlet do Estonska a vezly si sebou domů zásoby v kufrech a batozích. Ta nabídka společnosti Eckerö Line, u které jsem si liboval, že je naprosto super pro turisty na jednodenní výlet tam i zpět… ona nakonec vůbec není zamířena na turisty.
Tohle není jen tak nějaké nakupování. Tohle je součást identity národa. Proto si také myslím, že by se každý, kdo je ve Finsku delší dobu, měl na výlet do Tallinnu vydat. To město za to stojí a samotná plavba z Helsinek je zážitkem, který blíže pomáhá odhalit něco víc o samotných Finech. Jo, a také o tom, jak špatně snášejí alkohol. :-)
Mějte se fajn a brzy očekávejte soupis výletu na Alandské soustroví! :)
M.