Včera večer jsem si (poměrně překvapeně) uvědomil, že už je to více než deset dní, co jsem naposledy psal blogový příspěvek. Hned na začátku článku bych se chtěl čtenářům omluvit za dezinformaci ze staršího článku ohledně místního počasí - zatímco během druhého týdne jsme slunce prakticky neviděli (a pozorování jsme tedy následně paušalizovali názorem, že finové slunce neznají), posledních 10 dní panuje venku snad to nejlepší počasí, jaké jen může být. Narozdíl od ČR, kde (prý) aktuálně zuří tropická vedra a teploty se nezdráhají jít přes 30°C, zde jsou dlouhé dny plné azurově modré oblohy prakticky bez mraků a teploty se pohybují pod 25°C - posledních 5 dní dokonce chodím venku v kraťasech (které jsem si doma vzal spíše omylem, protože jsem upřímně nevěřil, že na ně opravdu přijde řada).
Čas tu utíká vážně, vážně rychle. Obecně nám škola totiž neustále připravuje dostatek aktivit, a to hlavně co se týká studia. Vzpomínáte si, jak jsem zmiňoval, že finové téměř až nezdravě lpí na svých studijních knihách? Celý předmět Introduction to Surface Science (Úvod do studia povrchů) měl od počátku problémy se zajištěním kopie knížky ve školní knihovně. Dva týdny nám pravidelně psali 5-10 minut před začátkem lekce, že se hodina ruší, a že máme všichni vyčkávat, zda se povede zajistit dostupnost knihy ve školní knihovně. Jak již nejspíše většina z vás tuší, po dvou týdnech se celý předmět zrušil z důvodu nedostupnosti knížky ve školní knihovně. Přitom měl tento kurz snad nejpropracovanější kurz na Moodleu (studijní stránky), jaký jsem kdy viděl, a hlavně, knížka se dala bez problému vyklikat a číst na internetu. Protože jsme předmět vážně chtěli studovat, vzali jsme iniciativu do vlastních rukou a oslovili přímo vyučujícího profesora, zda-li by nešlo nechat kurz otevřený a jen nechat studenty, ať si literaturu zajistí (což je v ČR poměrně běžný způsob). Bohužel, profesor nás informoval, že jakékoliv jiné čtení knihy než přes výpujčku v knihovně není zajisté legální a protože on figuruje jako jakýsi “koordinátor poctivosti” (nevzpomínám si přesně na slova, která použil, ale význam byl přibližně takový) celé školy, musí jít ostatním příkladem a nemůže tedy dopustit, aby se na jeho předmětu studovalo ze (zajisté) nelegálních materiálů. To, že se dají některé kapitoly najít na Google Books nebo teoreticky i v dalších knihovnách po městě (koneckonců, jen univerzity jsou v Tampere tři) bohužel jako argument neobstálo, a kurz (na který jsme se docela těšili) se kompletně zrušil. Sbohem kredity, budete mi chybět (a to doslova). :-\
Během soboty jsme se také zúčastnili Herwanta Challenge, což byla opět týmová stopovačka, akorát přeškálovaná z campusu univerzity na celou naší čtvrť. Sympatické na závodu bylo, že nás provedl poměrně odlehlými končinami na jih od čtvrti a poodhalil nám tak opět o něco víc z krás finských lesů. Během závodu mě nejvíce pobavilo místo, kde v podstatě všechny cesty (vedoucí od různých světových směrů) vedly domů do Hervanty. Zdá se, že Hervanta v moderní době nahradila italskou metropoli ve známem pořekadle “všechny cesty vedou do Říma”. :-)
Během víkendu nás také navštívila část mojí rodiny, což bylo naprosto super - prošli jsme si Hervantu i Tampere, obhlídli univerzitu a dali si všichni jídlo v menze (které i moje RAW/paleo se stravující sestřička pochválila :-) ). Doufám, že se brzy ukáže někdo další! :)
Jinak, od minulého pozorování bohužel nebyla možnost spatřit polární záře, takže v tomto ohledu dále vyčkáváme. Buď tento týden, nebo ten příští, se také chceme vydat lodí do Tallinnu na jednodenní výlet. No, a zítra nás čeká opět jedna z těch největších studentských parties ve městě, tak snad nebude klub tak neúnosně přecpaný jako byl posledně.
Mějte se fajn, zase se ozvu - teď je čas vyrazit na přednášku kvantové mechaniky. :))
M.