Před pár dny jsem kdesi na internetu vyčetl, že v Laponsku na severu Finska lze pozorovat během zimy polární záře 4 z 5ti dnů, zatímco v Tampere by se pravděpodobnost měla pohybovat jen a pouze kolem jednoho z dvaceti dnů. První šanci k pozorování polární záře jsme dostali hned druhý den po příletu do Tampere, ale bohužel jsem varování z internetových stránek přešel s tím, že něco tak slabého jako polární záře nebude stejně ve městě vidět, kvůli velikému světelnému znečištění… Když jsem se tedy včera před jedenáctou chystal jít spát, najednou jsem si uvědomil, že je venku stále jasno (stejně jako bylo celé odpoledne), a že tedy mraky nejsou dnešní noc překážkou pro případné pozorování auror. O pár kliknutí později jsem z webových stránek SpaceWeather vyčetl, že se na Slunci zrodila jakási nová sluneční skvrna, což představuje příznivé podmínky pro polární záře, a víc jsem už ani vědět nepotřeboval. Rychle vyhrabat stativ, hodit něco teplejšího na sebe a hurá na střechu budovy - lov začíná! Na střeše jsem potkal další paní, která už měla trojnožku i kameru nachystanou a společně jsme tedy vyčkávali, jestli něco uvidíme - a nakonec se vážně zadařilo! Jev byl tedy poměrně slabý, ale zcela jasně viditelný - fotka níže byla focena na 18 mm (36 mm FF ekvivalent), 60 sekund expozici, f/4.0 a ISO200. Uznejte, není to krásné? Od paní jsem i dostal tip na místo kousek za městem, odkud se prý pozoruje velmi dobře, takže pokud se mi tam nějak podaří dočkat, můžete se těšit i na další fotky. :))

Životní premiéra v pozorování polární záře!

Zároveň máme za sebou první oficiální školní týden a ačkoliv je poměrně brzy na celkové verdikty, několik prvních dojmů rozhodně máme.

Jak tedy funguje vysokoškolský systém ve finském stylu?

  1. Rozhodně zapomeňte na zápočty. Klasická česká metoda “získej zápočet, budeš připuštěn ke zkoušce” je tady pasé. Místo toho, pokud mají hodiny cvičení, jsou tyto hodiny v naprosté většině případů dobrovolné, a pokud na ně člověk chodí řádně připraven, může za doma připravené předvedení výpočtu zadaných úloh získávat “bonusové” body, kterými si může následně zlepšit výslednou známku ze zkoušky až o jeden celý stupeň.
  2. Finská známkovací stupnice je opačná než ta naše. Pokud se tedy v budoucnu budu radovat, že jsem z předmětu dostal za pět, nedivte se, nepřeskočilo mi - pětka je tu nejlepší známkou a jednička znamená nedostatečně. Poměrně velkou alchymií jsou také “algoritmy” na výpočet finální známky: většinou se jedná o něco ve stylu “43 % známka z finální zkoušky, 35 % známka z průběžné zkoušky, 22 % známmka z aktivity na cvičeních (aneb bonusové body)”. Zajímavé také je, že jsou zde poměrně nízké hranice pro splnění, většinou se pohybují kolem 55 %, ale všiml jsem si, že v jednom předmětu je snad i jen 33 % bodů. :)
  3. Velký důraz se tu dává na domácí přípravu. Prakticky každý předmět, který mám zapsaný, má online připravené seznamy úloh, které má člověk za úkol udělat doma a za body je předvést na cvičení, které tak slouží spíš jako konzultační hodina v momentě, kdy si člověk neví rady. Většina kurzů je také vybavena propracovanými Moodle online kurzy, kde jsou spousty úkolů - často to funguje tak, že člověk přijde z přednášky domů a má několik dní na to vyplnit odpovědi na otázky, které se vážou na probranou látku. Často jsou tyto otázky také děleny na povinné základní a volitelné advanced (pokročilé), kdy odpovědi na druhou skupinu otázek musí člověk vyzkoumat v knížkách a různých zdrojích na vlastní pěst - náplní jsou totiž nad rozsahem přednášek.
  4. Finové milují svoje studijní knížky. Tohle pravděpodobně bude něco, co se bude lišit školu od školy - u nás v Liberci to ale bylo převážně tak, že ačkoliv měl člověk vždy seznam literatury ke studiu, v naprosté většině případů bylo dostačující, když člověk chodil na přednášky. Zkoušky byly následně prakticky pokaždé založeny pouze na faktech z přednášek. Zde je to jinak - hned první naše hodina měla být Introduction to Surface Science, avšak ta byla zrušena (asi 10 minut před začátkem pomocí mailové zprávy), protože se ukázalo, že hlavní studijní materiál (tedy knížka) není v současné době v e-knihovně přístupný. Pro vyučující bylo nepřijatelné, aby studenti museli přijít na úplně první přednášku a nemohli si již předem doma v klidu nastudovat, o čem přednáška bude. Mimochodem, dodnes se přístup do knihovny nevyřešil a kurz je tak stále na hraně zrušení - ačkoliv mně se povedlo danou literaturu vyklikat na internetu asi za 5 minut. Podobná situace nastala i na hodině o polovodičích, kde vyučující rozpustil první, úvodní hodinu jen proto, že omylem před touto hodinou nezveřejnil na Moodle-u celou hlavní studijní knížku. Přitom se jednalo o úvod, který je opravdu základní a kniha byla bez problému sehnaná a dostupná, jen stačilo pomocí několika kliknutí po hodině odhalit studijní materiál zapsaným studentům. Další kurz, který máme, zase vůbec nemá hodiny, je celý určen k samostudiu z knížky a člověk jen přijde na závěrečnou zkoušku.
  5. Finský semestr má dvě části. Těmto částem se říká periody, a obě jsou zakončeny zkouškovým obdobím. První perioda má týdenní zkouškové a druhá má dvoutýdenní s tím, že celý semestr končí před Vánoci, letos 22.12. Většina předmětů překlenuje obě periody, ale máme i několik předmětů, které jsou pouze v periodě první, například kurz finštiny. Zajímavé také je, že někdy si člověk může vybrat, jestli chce (u dvouperiodových kurzů) psát dvě menší zkoušky nebo jen jednu velkou na konci.
  6. Zkoušky. Finové, držíc krok s dalšími moderními zeměmi, přešli ze systému ústních zkoušek primárně na zkoušky testové. Specialitou, kterou jsem zatím nikde jinde neviděl, je speciální místnost v Kampusareeně vyhrazená pouze pro zkoušky v elektronické podobě. Pokud jsem to celé dobře pochopil, tak do této učebny si může člověk přijít napsat zkoušku kdykoliv si během zkouškového zamane - pouze přijde k PC, zadá nějaký svůj identifikátor a skládá elektronicky zkoušku, v čas, který si sám vybere. Zní to trochu jako blbost, ale takhle jsem to od některých vyučujících pochopil, tak uvidíme. :) Také to vypadá, že většina zkoušek, které se zde skládají, je tříhodinová. Uf! Zároveň je zajímavé, že již v momentě, kdy předmět začíná, jsou určeny termíny zkoušek (pokud se tedy nejspíše neskládají elektronicky). Jeden předmět jsme tedy již nyní vyřadili, protože se nám termín jeho zkoušky kryje s jiným termínem, který je pro nás důležitější.
  7. Kredity. Finové jsou extra důslední při dodržování zadaných rozsahů. Kdosi v EU určil, že jeden ECTS kredit by měl odpovídat 27 hodinám práce, a pokud tedy předmět je za 6 kreditů, je jisté, že se vám na úvodní hodině dostane rozepsání toho, jak (na hodinu přesně) bude tato kvóta 6x27 hodin studia splněna. Erasmus studentí mají také poměrně zajímavou výhodu, a totiž, že nemusí plnit všechny předměty, které mají zapsané. Pokud dojde k nesplnění předmětu, tento vůbec nebude zanesen do přepisu známek pro domovskou univerzitu.

A nakonec: Finnové vždy chodí (a začínají hodiny) naprosto přesně na čas, což je fakt, s kterým má očividně spousta exchange studentů docela slušný problém. :D

Další dojmy přidám, až objevíme další zajímavosti - zatím ahoj! :)

M.