Tak, a je to.
Před pár minutama se uzavřel lokální školní systém pro registraci předmětů a já se jen modlím, aby byla pravda, že když člověk některý předmět nesplní, nemá to žádný postih a neprojeví se to na výsledném transcript of study (neboli výpisu studia). Díky tomu, že jsem si nebyl úplně jistý zaměřením, směrem a tématem/relevancí některých předmětů, řekl jsem si, že je určitě lepší mít víc možností.
A tak mám zapsány předměty za 54 kreditů.
Mimochodem, kdyby někoho zajímalo jaké:
- Fundamentals of Organic Electronics (Úvod do studia elektronických zařízení na bázi organiky, 6 kreditů)
- Tissue engineering (Tkáňové inženýrství, 3 kredity - tohle mám vážně navíc :D )
- Introduction to Surface Science (Úvod do studia povrchů, 6 kreditů)
- Basic Semiconductor Technology (Základy polovodičů, 5 kreditů)
- Quantum Theory of Molecules and Nanostructures (Kvantové modely molekul a nanostruktur, 6 kreditů)
- Nanochemistry (Nanochemie, 6 kreditů)
- Suomi-starti (Základy finštiny, 3 kredity)
- Electron Microscopy (Elektronová mikroskopie, 6 kreditů)
- Coatings and surface treatmens (Modifikace a potahování povrchů, 6 kreditů)
- Introduction to Functional Analysis (Úvod do funkční analýzy, 7 kreditů)
…neboli, docela slušná porce studijních povinností. Je tu ale veliká šance, že z coatingů se vyklube více “strojařský” předmět (modifikace ocelí apod.), Tissue engineering vůbec nemá přednášky a je celý elektronickou formou, studium povrchů a finština jsou zase pouze v první periodě (finský semestr se totiž dělá na dvě menší periody, kde každá má vlastní zkouškové období). A hlavně, už teď počítáme s tím, že po prvotním seznámení se všemi předměty (alespoň) jeden vyřadíme. Některé předměty ani nemají ekvivalent na naší domácí univerzitě a jejich studium nám nejspíš tedy ani nemůže přinést kredity, pouze znalosti. Uvidíme, jak to celé bude. :-)
Mimochodem, studentské kluby nezahálí - včera se konala vyhlášená akce jménem pub crawl, neboli to, co bych česky trošku nablble nazval tour de hospoda. Člověk dostal od ESN vlastní mapku a letáček, kde byla zaznamenána pozice devíti různých klubů/hospod, vzal partu 4-5 lidí (nás bylo asi 10 :D) a musel navštívit alespoň čtyři z nich, aby misi úspěšně splnil. Příjemným bonusem bylo, že ve většině podniků byly předem domluvené různé akce a výhody pro účastníky této akce, většinou v podobě levnějšího alkoholu. Čtyři navštívené podniky + finální místo na ateerparty se nakonec ukázaly jako ideální míra - a to i proto, že cena 5 Euro za velké pivo prostě je v hospodách standardem, za importovaná piva a speciality se platí dokonce i víc (v nabídce jedné restaurace jsme zahlédli lahev Budějovického Budvaru za 6,80 Euro). Mimochodem, finské pivo se čepuje naprosto bez pěny, což mě napoprvé docela zaskočilo (na obrázku je ještě pěny nějak podezřele moc).
Během večera mi také student, který nám dělá tutora a šel na tour s námi, objasnil jednu ze záhad, která mi vrtala hlavou hned od prvního dne v Hervantě. Totiž, ve Finsku jsou úplně všude hrací automaty. Vyjdete v Lidlu od kasy, a než opustíte obchoďák, máte při ruce dvě VLTčka. Hned vedle trafiky v nákupním centru DUO je “obchod” s názvem Rey, který celkovým dojmem nejvíce připomíná prodejny operátorů v ČR - akorát je úplně plný výherních automatů. Od doby co jsem jej objevil mě zajímalo, jak je možné, že u nás tolik demónizovaná věc jako automaty je zde takhle běžná - a upřímně mě docela šokovalo, když mě tutor informoval, že údajně tato společnost (Rey) patří charitě a výherní automaty provozuje jakožto metodu výběru peněz potřebným. Když se nad tím člověk zamyslí, nápad je to vlastně nejspíše docela dobrý, ale stejně se z toho nemůžu zbavit dojmu jisté… zvrácenosti.
Zajímavostí v Tampere také je, že pokud chcete jet nočním autobusem (který normálně stojí 3 Euro bez slev), připlácí se v noci navíc ještě poplatek za noční jízdu, který činí 3 Euro při platbě hotově u řidiče a 2,60 při použití kartičky. Díky tomu se, pokud člověk zvládne plně naplnit auto, vyplatí vrátit se v noci taxíkem - tak jsme se vraceli včera i my, v taxíku s místem pro 8 lidí nás jelo 6 z centra do Hervanty (cca 7 km) a platili jsme každý 5,50 Euro - takže nás to oba doopravdy vyšlo méně, než cesta autobusem, protože kartičku jsme si zatím ještě nezvládli pořídit. :)
A nakonec zpět k finským cenám - dnes jsme koupili aviváž Lenor, limitovanou ultravoňavou edici, za 2,60 Euro, zatímco údajně prý u nás stojí mnohem, mnohem více. Začíná se tedy ukazovat, že ačkoliv mají Finové prý průměrný měsíční plat 3000 Euro, drahý je tu prakticky jen alkohol (nejlevnějším alkoholem zůstává Nobelaner Olut [olut je finsky pivo], kde je cena v Lidlu 2,70/l) a služby, jídla v restauracích a podobně. Samotné potraviny se pohybují různě, pár jich je levnějších, naprostá většina je srovnatelně drahá a něco málo je také dražší. Zároveň se rýsuje otázka, jestli to je tím, že tady je jídlo levné, nebo u nás předražené… :))