Tenhle text slouží spíše jako rozepsání a zároveň jako zkouška formátování a toho, jak blog zobrazuje text a fotky, tak ho prosím neberte nějak extrémně vážně. :)) Venku je krásně. Někteří by mohli namítat, že “krásně” rozhodně vypadá jinak a že to, co je venku, připomíná více než cokoliv jiného výheň, za kterou by se ani sám Satan v pekle nemusel stydět. No, podle mě je venku rozhodně spíš krásně. Má to vlastně jen jeden drobný háček - v momentě, kdy člověk sedne do auta, má asi tak 15 vteřin na to, aby auto buď klimatizací, nebo okýnkem (fajnšmekři obojím) kompletně vyvětral, jinak hrozí, že se po sedačce po chvíli sklouzne jak po tobogánu v aquaparku. Je to taková ta klasická idyla středoevropského léta na planetě, kde nám teploty krůček po krůčku rostou a kde pomalu odtávají ledovce na polárních špičkách, což mimojiné povede i k tomu, že časem nám z Nizozemí nezbyde nic jiného než nové nejvetší evropské jezero… nebo vlastně spíš asi záliv. I přes takové chmurné vyhlídky však může Holanďany alespoň těšit to, že ať už se jejich země v apokalyptickém závěru promění v záliv nebo v jezero, nikdy tam nebudou mít tak špinavou vodou, jako máme my na Máchači ke sklonku léta. …rukavice!

Ah, jistě přeci! Tohle je totiž ten důvod, proč jsem se myšlenkama tak dlouho zasekl do léta. Člověk musí vzít svoje myšlení a celé ho tak trochu obrátit naruby. To poslední, co by si člověk teď vzal ven na sebe jsou hutné, tlusté vlněné rukavice - a přesto právě takové rukavice jsou přesně tou věcí, kterou teď člověk musí vyhrabat na dně zapomenutého šuplíku s věcmi na zimu a přihodit jí do kufru. Ačkoliv totiž na příštího půl roku míříme do stále poměrně jižní části Finska, na teplotním grafu ze stránek zabývajících se statistikami počasí se prosinec skví hlavně krásnou ledově modrou (freezing) a dokonce i studeně fialovou barvou, která naznačuje, že teploty v tomto měsící se s oblibou pohybují i v rozmezí teplot roztomile nazvaném “frigid”, což jest méně než -9°C.

Možná si tak nakonec člověk, v takových frigidních teplotách, vzpomene i na satanské středoevropské letní počasí a bude pak ochoten vyměnit všechny své zmrzlé prsty za alespoň chvilku toho pomíjivého, tobogánového pocitu, který člověk zažívá při nasednutí do rozpáleného, letního auta, které mělo to štěstí místo ve stínu stát přimo venku na krásném počasí.