Návštěva New Yorku je podle mě takovým malým ikonickým snem, který spolu, podle mě, sdílí poměrně velká skupina lidí.
Čím to je? Samotné město podle mě má jakousi aurou, vyzývavý podtón, který zahraje na ty “správné struny” - město spojené s obrovskými mrakodrapy, charakteristickým ruchem ulic, kraj nikdy nespící, s průměrným platem na hranici snu a hustotou zalidnění, kterou by mohlo závidět lecjaké mraveniště, je něčím, čeho touží okusit velká spousta lidí.
Mě se poštěstilo toto místo navštívit, respektive jeho nejznámější část - ostrov Manhattan a některé přilehlé oblasti. Město mě dostalo hned v prvních vteřinách návštěvy něčím, co neumím popsat. Začněme však popořadě.
Zprvu to působilo, že nám plánovaná návštěva nejspíše není ani souzena. Ať už obtížné shánění letenek prakticky “last-minute”, vlna jakési infekce která nás kosila těsně před odletem nebo to, že jsme se u filmově proslavených přepážek do USA, kde je nutno dostat zelené razítko, zasekli kvůli malé chybě v ESTA vízovém formuláři, a museli jsme dvě a půl hodiny čekat v imigrační kanceláři se zarostlými mexikánci a lidmi podobným stylem ne úplně důvěryhodnými než nás nakonec, s varováním, vpustili na půdu Spojených států amerických.
První dojmy byly očekávaně všelijaké. “Jsem v Americe, johó!” zní myslí, zatímco je člověk obklopen šedivým betonem na výstupu z mezinárodního terminálu letiště JFK. Při transferu na Manhattan, který trval snad přes hodinu (samotná aglomerace New Yorku je totiž vážně obrovská) však začaly vykukovat z-filmů-známé nízké domky, ulice a na konci cesty i samotné srdce Nového Jorku - Manhattan, se svojí nezaměnitelnou skyline k nebi se šplhajících mrakodrapů, nyní dominovanou novou budovou One World Trade Center. Myslím, že samotná magie začíná právě v momentě, kdy se před člověkem objeví mrakodrapy.
Najednou jste tam,ve vyhlášeném New Yorku, městě, co nikdy nespí. Betonová džungle, kde se všude okolo vás tyčí k nebi monstrozní budovy je moc silným zážitkem na to, aby se dal vstřebat během chvíle. Dalším krokem je najít hotel - zde se poprvé projevuje jedna naprosto geniální vlastnost New Yorských ulic, kteoru je jejich číslování. Všechny streets a avenues jsou popřadě číslované, díky čemuž je orientace ve městě záležitostí okamžiku. Jste na rohu 55té a 6té a potřebujete se dostat na křižovatku 45 a 5té - u nás by se vám řekla jména ulic a vy byste netušili, jak je to daleko (bez dalších znalostí), zde si však ihned odhadnete vzdálenost v blocích a tím pádem i kolik musíte přibližně ujít/ujet (např. metrem). Toto rozvržení nemohu jinak než chválit, je to skvělé. :)
Zpět k příběhu. Náš hotel byl přímo na Broadwayi, dva bloky od vyhlášeného Times Square, neustále bzučícího náměstí zalevaného jasným světlem neonových reklamních ploch. Jelikož byl jedním z ““levnějších”” hotelů (dvoje uvozovky dodávám, protože NIC není levné, když je to na Manhattanu), byla zde obava, zda bude dostatečně kvalitní, nebylo se však čeho bát. Američané si potrpí na kvalitní postele, tak jako zde jsem se již dlouho nevyspal. Zde malá zajímavost - jejich záchody fungují opačně, napřed jsou plné vody prakticky po okraj, ta je poté všechna odvedena a po spláchnutí se záchod zpátky napouští. Holt jiný kraj, jiný mrav. :D
Takto začala naše týdenní voayge po nejrušnějším americkém městě. Hned druhý den jsme se podívali na US Open, jehož slogany tvrdí “Nothing beats being here.” a já musím souhlasit. :) pokračování v dalším článku
Pt. II
Naše návštěva Big Applu v sobě ukrývala ještě jednu možnost, kterou se nám naštěstí povedlo využít - navštívili jsme jeden z z tennisových grand slamových turnajů. Řeč je samozřejmě o US Open. Mottem tohoto turnaje bylo “Nothing beats being here.” (="Nic není lepší než být zde.") a já mohu potvrdit, že atmosféra byla opravdu úžasná. Bohužel jsme se však - díky nabitému programu - zdrželi pouze jeden jediný den.
Překvapilo mě také, jak veliké množství lidí všech možných věkových kategorií z celé Ameriky ochotně zaplatí nemalé peníze za návštěvu tohoto turnaje. Nálada v parku byla skvělá, stadion Arthura Ashe byl** impozantní**. Bylo zde možno vidět tennis na všech možných úrovních - od menších hráčů na kurtech okolo hlavního stadionu až po veliká esa ze světové TOP10ky, rozdávající si to právě na největším tenisovém dvorci světa. Mezi další věci, které mě přijemně překvapily, patřil i food court - byla zde dlouhá řad restaurací i fastfoodů, kde si člověk mohl vybrat přesně na co měl chuť - italské, mexické, indické, hamburgerové, zmrzlinové okénko a mnoho dalších, a bez front. :) Vím, že je to jen jídlo, ale i tak potěší, že to mají vychytané. Vrcholem dne byl poté souboj Murray - Llodra, kde právě Andy kraloval a díky kterému se jednalo o dokonalou podívanou (byl zde i jeho trenér, česká legenda Ivan Lendl). Díky vstupu, který jsem měl zařízený jako doprovod hráče, jsem měl navíc jedinečnou možnost podívat se do zákulisí probíhaní takového turnaje. Přišel jsem si tedy trochu zvláštně, když jsem procházel cestičkou pro hráče, kde za plotem stále malinké děti s tenisáky a připravenými fixy, a užíval jsem si, když jsem se mohl proběhnout po vnitřním systému chodeb stadionu Arthura Ashe a potkat při tom hráče jako je Venus Williams, Radek Štěpánek, Sabine Lisicki nebo Jelena Jankovic. Další ze zážitků, na které se nezapomíná. :)
To celé následně završila Unisphere, impozantní skulputura nacházející se právě ve Flushing Meadows, jen pár kroků od Areálu Billie Jean King, kde se odehrává US Open. Tato obří, 43metrů vysoká kovová konstrukce ve tvaru naší planety je jednou z ikon newyorské čtvrti Queens, a to naprostým právem, neboť je jedním slovem skvostná. Na fotkách vypadá hezky, ale nikdy jsem neviděl fotku, která by vystihovala její velikost - je opravdu o dost větší, než vypadá.
Teď však zpátky na Manhattan, místo zázraků. Několik dalších postřehů.
- Čas zde utíká jako by jej někdo pronásledoval. Ač jsem se snažil spát co nejméně a probouzet se každý den co nejdříve (a vracet se na tu neobyčejně pohodlnou matraci co nejméně), den vždycky proběhl před očima neuvěřitelným tempem. Davy lidí v ulicích, které se neustále někam pohybují, kavárny (hlavně Starbucks - u nás luxus pro movité, u nich cenově na úrovni kafe z automatu), které nenabízejí možnost dát si kávu do čehokoliv jiného než take-away plastového kelímku (takže svoje cappucino musíte zvládnout bez lžičky, pouze s dřevěným míchátkem), to vše napomáhá tomu, že život zde opravdu jede jak po extra silné dávce kofeinu. Zároveň ale mám pocit, že všebytný stres a tempo života musí nutně způsobovat rychlejší stárnutí - o tom by však musel vyprávět spíš nějaký rezident. :)
- Dokonalé caffeterias! Nenechte se zmást názvem, caffeteria není tak úplně kavárna, spíše samoobsluha (tzn. výběr všeho co známe) se “švédským stolem”, kde si můžete dle chutí a hladu nabrat z velkého výběru čerstvého, teplého jídla. Těstoviny, deset druhů salátů, zeleninka, maso všeho druhu, nudle, omáčky, polévky - vše zde je, teplé a čerstvé. Pokud se rozhodnete pro toto jídlo, nabíráte si jej do plastikové krabičky, která je následně zvážena a jídlo platíte podle váhy - neřeší se obsah krabičky, můžete mít kilo salátu nebo kilo flákoty a pořád zaplatíte stejnou sumu. Tyto new-yorské stoly (název, který se podle mě hodí více než švédské) bylo v každé větší sámošce, respektive v každé samoobsluze, která nebyla večerkou, a všude se nabízelo čerstvé jídlo. To bylo vždy ve společnosti čerstvého ovoce, opět na gramáž. Je libo svěží mango, pomeranče, ananas, hroznové? Vše je, stačí si vybrat do krabičky a navážit. Geniální systém (a zároveň nejlevnější způsob jak se najíst na Manhattanu), který si každý zamiluje a který během jedné jediné generace vytvoří z umění uvařit si něco, co bude umět jeden z tisíce lidí. Já jsem například celý pobyt přežil na sushi, které bylo dostupné podobným způsobem - všechny druhy v krabičkách, připravené na odnesení. Hůlky a sojová omáčka v cenně. :)
- Ceny co nedávají smysl. Ke každé (tedy pardon, k některým) psaným cennám se připočítává navíc daň. A to nejen New-Yorská, ale i Manhattanská. Nikdy tedy necíte kolik zaplatíte, jisté je jen, že vždy zaplatíte více než je psáno. Extrémem jsou cigarety, u kterých je daň 85%, krabička tedy nejde pod 14 dollarů - to si zkombinujte s absolutním nekuřáctvím ve všech restauracích a myslím, že pár týdnů zde by odnaučilo i vášnivého kuřáka. Minimálně moje mamka vypada, že jí z krabičky za v přepočtu 290,- Kč kuřivo moc nechutná. :D
- Metro, které je velice čisté. Čekal jsem plno bezdomovců, špínu a nijakou kvalitu a byl jsem velice překvapen. Jedna cesta stojí 2,50USD a člověk může ject, kolik zastávek jen potřebuje. Jo, a pokud jsem to správně pochopil, studenti jezdí zadarmo. :)
- Z kanálů se neustále vypařuje obří množství páry, stále nevím, co to je. Někdo kdo ví? :)
- Obrovský výběr léků. Tušil jsem, že američané mají rádi své pilulky, ale ten výběr mi srazil bradu dolů. Ve všech větších obchodech (a hlavně drogeriích jako je Duane Reade) byl obrovský, ale obrovský výběr léků an vše, co může souviset s hektickým životem. Málo stolice? Vyberte si z 20 druhů projímadel pro muže a 10ti druhů růžových pro ženy. Moc stolice? Vyberte si z nespočetěn druhů ucpávadel. Pálí žáha, bolí hlava, bolí něco, pálí něco, nebolí nic? Nevadí, na vše je zde x přípravků. Vše samozřejěm bez předpisů.
- Hodně lidí zde běhá a je vidět veliká snaha o zdravý životní styl. Moderní civiliazce vyžaduje, aby člověk byl fit, a zde je to nejvíce vidět. V Central Parku byli běžci velice početní. Niky, sluchátka, a jde se. Velice progressivní. :) Plusové body sportovcům jdou i za to, že jsou schopni běhat v takových teplotách, které zde panují. Já jsem z pouhé chůze byl úplně spařený.
- Jelikož se jedná o metropolitní oblast, je zde obrovské množství klubů. A jelikož je to Manhattan, tak se v těchto klubech točí veliká jména. Jen během své týdenní návštěvy zde bylo několik DJs, které bych velice rád viděl (+se konal obří festival Electronic Zoo). Vtip spočívá v tom, že všude je povolen vstup pouze pro starší 21 let. Matěj tedy s pařbami ostrouhal. :(
- Je tu draho. Hlavně za jídlo, pokud zde člověk jí v restauracích, se nechá velké množství peněz + musí člověk počítat, že musí dát dýško. A to od 20% výše, podle spokojenosti. :))
Zatím mě více zajímavostí nenapadá, brzy sepíšu třetí část o New Yorku, se zaměřením na místa, která stojí za to vidět. :)
Pt. III
Minule jsem slíbil, že dodám poslední článek, tentokrát o místech v NYC, která mě osobně nejvíce zaujala. :)
Začnu možná atypicky, ale pro mě tím nejlepším.
Procházkou po Brooklynském mostě.
Proč se mi to líbilo? Hlavně kvůli panoramatům, která se zde skýtají. Nejlepší způsob, jakým tento zážitek pojmout, je vzít si mapku pro orientaci, sednout na metro správné barvy a vystoupit první zastávku v Brooklynu. Pro leckterého návštěvníka, který se zdrží v NYC kratší dobu,to může být jeden z těch vzácných momentů, kdy se dostane i mimo Manhattan a prohlídne si i jinou tvář New Yorku - a právě Brooklyn nabízí opět trochu jinou atmosférou, takovou, která mi připomínala více evropská města. Samotný most není z nejkratších, od začátku platformy až po konec je dlouhý přes 1,5km, proto je lepší jít jej pouze jedním směrem, čelem k Manhattanu. Přímo uprostřed mostu vede cesta pro pěší a chodce, nad úrovní silnice, takže si člověk užije ničím nerušený výhled na obě strany. Je zde milion různých míst, odkud se dají pořizovat krásné fotky, lavičky na posezení a hlavně, ten výhled. Je to jedno z těch míst, které prostě NESMÍTE minout. :)
Rockefeller’s Center
Proč se mi to líbilo? John Davison Rockefeller je americkou ikonou - průmyslník, který odhadl popularitu fosilních paliv a ropy před všemi ostatními a přišel si na jmění, které je dodnes respektováno jako jedno z největších, jaké kdy vlastnil jeden člověk. Pravý americký sen. Jeho jméno nese i centrum 22 budov, které nechal vybudovat jeho syn. Ta nejvyšší - Rockefeller Tower - nabízí možnost vyjetí výtahem na samotnou střechu a výhledu na New York. My jsme tento výhled zažili v noci a jedná se o něco naprosto magického. Prý i místní preferují tento výhled před výhledem z Empire State a já si nedokáži představit výhled o mnoho lepší. V noci vynikne právě nedaleko stojící osvícení špička Empire State, stejně jako do tajemné tmy zahalený Central Park. Zde myslím více než slova řekne fotka. :)
Staten Island Ferry
Proč se mi to líbilo? Projížďka lodí kolem Sochy svobody je dalším z must-have zážitků. Největším překvapením pro mě bylo to, že je zdarma - takových věcí na Manhattanu opravdu moc není. Nabídne výhled na Sochu svobody - sochu, která, zvlášť po velkých očekáváních, je opravdu drobná (tedy, samozřejmě že není, má na výšku skoro 100 metrů, ale po několika dnech mezi mrakodrapy vám přijde malé úplně vše). Druhým důvodem pro projížďku je úžasné panorama na Manhattan z jihu, tedy ze strany, kde stojí ty nejvyšší budovy. A třetí důvod? Trocha čerstvého mořského vzduchu po pobytu mezi kouřícími kanály a všebytými zápachy různých druhů jedině potěší. .)
Central Park
Proč se mi to líbilo? Obrovská plocha zeleně v záplavě mrakodrapů je přímo geniální. Doporučuji návštěvu za hezkého dne, potkáte new yorčany v době jejich odpočinku - projíždějící se na kolech, bruslích, běhající i užívající si pikniky, frisbee a hrátky s dětmi. Celým Central Parkem vede minimálně jedna široká vícepruhá silnice uzavřená pro automobily, okupovaná tedy převážně lidmi na bicyklech. Zde mi padlo do oka krásný, hladký asfalt, který v kombinace s mírně zvlněným charakterem CP vytváří ideální prostředí pro projížďku na longboardu. Úžasná pohoda přímo v srdci nikdy se nezastavující bouře života v betonové džungli.
Chelsea Highline
Proč se mi to líbilo? Teď trochu odbočíme od známých památek a zaměříme pozornost na jednu z těch novějších, ale o to zajímavějších. Chelsea Highline je projektem souvisejícím s novou zelenou vlnou, která se šíří vyspělými zeměmi, USA nevyjímaje. Na trati staré nadzemní železnice byl postaven unikátní park. Koleje byly zachovány, obestaveny prkny a obsázeny zelení. Člověk se tedy může projít touto tratí vinoucí se mezi věžáky ve čtvrti Chelsea a užívat si výhledy na ulice z výšky cca druhého patra spolu s lavičkami, zelení a hezkým prostředím. Jednoduše skvělý nápad. :)
One WTC a další budovy
Proč se mi to líbilo? Jako malý jsem býl nadšencem do architektury a věřím, že mi z toho stále něco zůstalo. Nenapadá mi totiž lepší důvod jak vysvětlit mé nadšení z různorodých budov a staveb. Nejfamoznější je samozřejmě nyní již dostavěná, symbolických 1776 stop vysoká** Freedom Tower** stojící ihned vedle Ground Zero, kde je nyní památník. Jedná se o aktuálně nejvyšší budovu severní polokoule, a je… sakra vysoká. Trochu nepříjemné je, že se k ní nedá dostat moc blízko, vše je střežené a stačí jeden blbý krok a už na vás řvou, ať jdete na chodník a klidíte se. Na památník obětem jsem se bohužel nepodíval, nebylo to kvůli velkým davům lidí možné. Jelikož jsem se ale lehce ztratil, obejvil jsem se náhle v budově Světového finančního centra (WFC), které jsem následně prošel celé. Mezi další budovy, ze kterých jsem byl nadšen patřil úúúúžasný Flatiron Building (neboli žehlička), jeden z prvních mrakodrapů v oblasti, skvostná neogotikou inspirovaná** Woolworth Tower** s nádherně zdobenou věžičkou, impozantní Municipal Building tyčící se u Brooklyn Bridge nebo jedinečná moderní Hearst Tower. O Chrysleru, Empire State a zubaté Trump Tower ani nemluvě. Jen o tom píši, hned bych chtěl zpět…
Times Square
Proč se mi to líbilo? Nejrušnější místo v nejrušnějším městě, to zní jako něco vskutku šíleného. A Times Square takové právě umí být. Obrovské světelné cedule, díky kterým je známé po celém světe, které bez přestání prezentují reklamy. I když je velmi rušné, to pravé šílenství přichází teprve o víkendu. Nebo se vám stálo ještě někde jinde, že jste v půl třetí v noci narazili na takový dav, že jste prostě nedokázali projít? :)
Grand Central
Proč se mi to líbilo? Hlavní NY nádraží je veliké - jiné ani být nemuže. Zde mi fascinovala jiná věc, a tou bylo, že jsem nikde nezahlídl ani jeden jediný náznak kolejí, a to na celém Manhattanu (když tedy pominu metro a Highline). Přesto jsem zde viděl cedule s odjezdy, takže vlaky zde asi doopravdy jezdí. Samotná budova je nádherná a určitě stojí za vidění, z venku i zevnitř. :)
A na závěr…
MoMA (Musem of Modern Art)
Proč se mi to líbilo? Pokud fandíte modernímu umění, tohle místo musíte navštívit. Obrovská plocha a úžasná díla, včetně umělců jako Cezanne, Picasso, Monet, Pollock, Matisse nebo třeba můj oblíbenec, Roy Lichtenstein. :) vstupenka není tak drahá a to, co uvidíte, za to opravdu stojí.
No, to bude asi vše o New Yorku. Pokud mě ještě něco napadne, dopíši to.
Díky, že jste mě četli! :)